Foto Martina Kovářová

martina-kovarova-autoportret_2

Ahoj, jmenuju se Martina Kovářová. Fotím svatby, portréty a rodinné události. Také ulítávám na zeleném čaji, vonných tyčinkách a zralým mangu.

Pokud byste měla popsat ideální svatbu pro Vás jakožto fotografku, jaká by byla?

Hm… asi bez deště. 😀 Ne teď vážně, zamlžená technika sice nikoho nepotěší, ale dá se s ní vypořádat. Ideální svatba je pro mě taková, kde nikdo nestresuje, nemusí dodržovat harmonogram, kde babičkám ukápne slza dojetím a kde se všichni druhý den sejdou s kocourem u snídaně dojídat svíčkovou.  Z toho jsou fajn historky – třeba posledně se takhle tatínek nevěsty dozvěděl, že je z dražby ze včerejšího večera o 12 000 Kč chudší.

Nabízíte relativně širokou škálu fotografických služeb. Věnujete se raději focení aktů, párů a rodin nebo svateb? A proč?

Ve foto branži je důležité kreativně nevyhořet, takže spíš než že by mě jedno bavilo víc než druhé byl řekla, že díky té rozmanitosti mě stále baví vše. Přes léto žiju svatbami, během roku se nejčastěji potkávám s rodinami a vůbec nejbližší je mi asi samostatný portrét – to proto, že je nejvíc osobní. Poslední dobou mě také čím dál víc baví zařazovat do klasického portrétu dynamické prvky – tedy vytvořit zároveň hezký portrét, zároveň momentku – ať už se tam mihne nějaká emoce nebo třeba taneční prvek. Ale je to sakra těžké.

Mívají snoubenci nějaká konkrétní svatební “fotopřání”? Pokud ano, jaká snoubencům plníte nejraději?

Myslím, že každý má někde toho svého fotografa a já se tím, co prezentuji ve svém portfoliu snažím najít k sobě takové snoubence, se kterými si padneme do oka. Zkrátka ty, kteří to vidí stejně jako já a ví, že mi mohou důvěřovat. I když pak přijde fotopřání, určitě to nebude nic, co by jedné či druhé straně bylo nepříjemné.

Je nějaký okamžik svatebního dne, kdy jako fotografka trochu znervózníte? Případně stalo se Vám někdy na svatbě něco, s čím jste se musela profesionálně vyrovnat?

Ano, když zavírám kufr od auta a vyrážím na svatbu. I když jsem totiž už 2x zkontrolovala, jestli mám vše, o 2 km dál zastavím znovu a půjdu se podívat do třetice. Jednou jsem takhle na rodinné focení zapomněla baterku do foťáku a od té doby jsem trochu paranoidní.  Tenkrát jsem měla štěstí, protože než rodiče vůbec nasoukali prcka do oblečku, stihla jsem se pro baterku vrátit, ale ze svatby 100 km daleko by to už tak snadné nebylo.

Váš přítel je kameraman. Spolupracovali jste spolu někdy na svatbě? Má to pro snoubence nebo pro Vás nějakou výhodu, když mají kameraman a fotografka osobní vztah?

No jasně, že ano. V první řadě to má takovou výhodu, že s přítelem známe dokonale svoji práci, naše postupy, víme, co v danou chvíli dělat a nedělat a občas jeden vidí to, co druhý ne a tak si neustále vyměňujeme nápady. Také se nám práce ve dvou osvědčila při párovém focení (a to nejenom na svatbách) – je totiž pro všechny mnohem uvolněnější jít na rande ve 4. Když si můžeme sednout s kytarou k ohni, vyrazit k moři nebo na jídlo na noční trhy, vznikne z toho něco mnohem víc osobního, co o dotyčných dvou vypovídá.  No a nakonec.. ačkoliv se většinou nesnažíme páry stylizovat do póz, tak když už je třeba trochu zasáhnout, jednoduše ukážeme, co si představujeme. Tím také prolomíme ledy a opadne stud. Na svatbách se ale sejdeme jen několikrát do roka a zatím nám to tak vyhovuje – rádi se také poznáváme i s ostatními kolegy z branže.

Comments are closed.