Forpix videography

Luboš Konečný natáčí svatby pod značkou Forpix. Jeho videa jsou neotřelá a zábavná. Zkrátka mají “koule”. Přesvědčte se sami…

Proč pracuješ s kamerou a ne třeba s foťákem?

Kamerou toho podle mě dokážu říct víc, je tam šíleně moc možností, jak bude výsledný film vypadat. Což je teda něco, co na tom miluju, ale někdy zároveň nenávidím 🙂

Fotku cvakneš a tím vlastně nápaditost z drtivé většiny končí. Jasně, trochu to barevně upravíš, možná ještě ořízneš a když se budeš fakt nudit, začneš ještě retušovat pupínky. Ale ten hlavní výkon zkrátka podáváš v terénu a pak už to příliš neovlivníš. 

U svatebního videa značná část procesu přichází až při editaci, až když se mi to rozloží v hlavě a utřídím si všechny dojmy. Mám navíc k dispozici ještě zvuk nebo někdy taky záběry z předsvatebního natáčení. To všechno spolu mi dává spoustu možností, které můžu nějakým způsobem využít. No a pak to všechno musím nějak zajímavě pospojovat, aby to bavilo klienty i mě. Aby to prostě něco řeklo mezi řádky a dalo se na to opakovaně koukat. Někdy to je fakt šílených hodin zkoušení co kam pasuje, než to vznikne a jsem spoko.

Co Tě k videu přivedlo?

Táta s mámou. Byli totiž hrozně cool a už roce 91 pobíhali s kamerou, aby nám se ségrou natočili dětství. Pak jsme se vždycky scházeli v obýváku a pouštěli si rodinné kazety. Občas táta dokonce točil svatbu kamarádům, v té době měl totiž kameru málokdo, takže při přehrávání to ještě pořád vzbuzovalo úžas. A to se mi líbilo – něco trochu nevšedního vytvořit a potom to ukazovat světu. Začalo to na střední natáčením skejtových videí, potom cestopisy a postupně to přešlo do placených zakázek.

Máš za sebou téměř dekádu za objektivem a mnoho desítek zvěčněných příběhů. Kde čerpáš inspiraci, energii a svěží vítr?

Hodně se inspiruji u zahraničních videotvůrců, koukám třeba na hudební klipy a cestovní videa. Inspirací mi jsou taky dokumentární fotografové – to umění být součástí děje a nenarušit jeho průběh. No a energii… tu každý rok dobíjím tak, že se po svatební sezoně odstřihnu od natáčení, vezmu batoh a zmizím i s přítelkyní někam daleko.

Občas jsi asi trochu voyerem intimity novomanželů, když natáčíš jejich romantické chvilky ve dvou. Jak se s tím dokážeš vypořádat, aby se novomanželé cítili příjemně a zároveň jsi nijak neovlivnil autenticitu okamžiku?

Myslím, že tu autenticitu vždycky trochu ovlivním, ať už chci nebo ne. Ale můžu zapracovat na tom, jak moc velký vetřelec budu. Většina mých klientů nejsou zrovna exhibicionisti a abych mohl zachytit trochu uvolněné momenty, je potřeba na tom dělat trochu s předstihem. Obrovskou výhodou je klienty poznat ještě před svatbou, když né osobně kvůli vzdálenosti, tak alespoň videohovorem. Často nás před svatbou čeká ještě natáčení v „civilu“, což je ta úplně nejlepší varianta, jak se poznat trochu blíž. Otevírají se mi potom úplně jiné možnosti, protože si můžu dovolit jít blíž a víc do hloubky, už potom nejsem tolik ten „divnej týpek s kamerou“.

Točíš raději maturanty nebo novomanžele?

Takhle bych to nerozsekl, každé má své pro a proti, ale baví mě oboje. Přes zimu je v ČR svateb dost málo, tak se věnuji natáčení maturitních plesů a předmaturitním videím. Je to vždycky takový comeback do mladších let, to je fajn 🙂

Co nejzajímavějšího jsi na svatbě kdy natáčel? Případně zakomponoval do svatebního videa.

Asi teď neumím vystřelit jednu nejzajímavější věc, protože se mi to pořád mění a postupně si tu hranici „zajímavého“ dost posouvám. Když je to vždycky čerstvé, tak mi to přijde fakt suprkůl, ale s odstupem času už mi to tak nevšední nepřipadá. Joo, to je ta dnešní doba! Lidi jsou draví a všechno je jim málo! 😀

Hodně mě baví ty dotáčky mimo svatební den, když třeba natáčíme na oblíbeném místě snoubenců nebo někde, kde jim to je fakt blízké. Letos jsme třeba jedny dotáčky dělali pod vodou. Oba totiž milují potápění, tak jsme na koupališti pronajali bazén a šli blbnout. Nebo jsem s jedním párem vzal buřty do batohu a šli jsme spolu dělat táborák v Prokopském údolí. Zpívali a hráli na kytaru, povídali jsme si jak se poznali a já už pomalu sbíral materiál do výsledné mozaiky. Tyhle momenty jsou pro mě hodně zajímavé – výsledek je potom totiž více do hloubky a opravdu o nich dvou.

Tvá přítelkyně je fotografka. Spolupracovali jste spolu někdy na svatbě? Má to pro snoubence nebo pro Vás nějakou výhodu, když mají kameraman a fotografka osobní vztah?

Jasně, s Marťou občas fungujeme společně. To se však stává jen párkrát do roka. Každý fungujeme pod vlastní značkou, ale vůbec se nebráníme spojit síly. Máme dost podobný přístup a stejně ujetý humor, takže si tyhle svatby potom dost užíváme. Ale úplně nutně to netlačíme, vždycky se stejně na nějaké svatbě potkáme a protože nás baví potkávat i jiné fotografy, je to fajn balanc 🙂 

Pro snoubence je myslím vždycky super, když se fotograf s kameramanem znají nebo mají alespoň podobný přístup. To, že jsou dokonce pár má pak ještě další výhody. Líp se nám třeba lámou ledy mezi sebou, můžeme na sobě ukazovat různé intimnější pózy a celkově je to takové volnější. Přeci jen je to pár na pár.